Protobulharské kmeny založily v 7. století první bulharský stát zvaný Staré velké Bulharsko. Rozkládal se na sever od Černého moře. Po jeho rozpadu se část Protobulharů uchýlila na Balkán a spolu se Slovany zde - na území dnešního Bulharska - založili v r.681, První bulharskou říši.

Jedná se o jednu z nejstarších zemí v Evropě a také je jediná, které se od doby vzniku nezměnil název. Samostatným bylo Bulharsko vyhlášeno roku 1908, kdy vyhlásilo nezávislost na Osmanské říši (Veliko Tarnovo). Zajímavostí je, že formální odsouhlasení nezávislosti (Rakousko-Uherskem a Ruskem) bylo vyjednáno na hradě Buchlov.

Pojmenování "Bulhaři" původně označovalo národ ve střední Asii. Po přesunu na Balkán byli Bulhaři asimilováni s místním slovanským živlem a od původních Prabulharů zbyl název národa a jisté stopy v jazyce.

Bulharština se řadí mezi slovanské jazyky.

V druhé polovině 9. století založil Boris I. z Bulharska, vládce První bulharské říše, první literární školu ve středověku, známou jako Literární škola Pliska. O pár let později bylo sídlo školy přesunuto carem Simeonem I. do nového hlavního města Preslav. Škola tak vešla do historie jako Preslavská literární škola. Vznik cyrilice se datuje na konec 9. století právě na půdu této školy. Cyrilici vytvořil žák svatého Cyrila a Metoděje, svatý Kliment Orchidský (zvaný také Kliment Bulharský).

V době vzniku cyrilice tvořila základ kultury a vzdělanosti Velké Moravy hlaholice, písmo starší zhruba o 40 let. Autorství hlaholice je připisováno svatému Cyrilovi. Její znaky jsou odvozeny z písma řeckého, hebrejského i dalších, což ukazuje na její složitost. Cyrilice byla vítaným zjednodušením písma. A tak během 10. století přešli Slované buď k latince nebo cyrilici.

Bulhaři píší cyrilicí, která je téměř totožná s ruskou azbukou. Ruská abeceda se vyvinula ze starověké bulharské cyrilice - azbuka je tedy cyrilice. Starověká cyrilice prošla tzv. občanskou reformou cara Petra I. v roce 1708 a po ní následoval postupný vznik azbuky v Rusku. Ruská azbuka se od bulharského písma odlišuje 3 písmenky navíc. Poté již písmo v podstatě odpovídalo současnému písmu používanému v Rusku, azbuce.

Výslovností a přízvukem se však tyto dva jazyky odlišují. Cyrilici byla vzorem řecká abeceda. Až následným vývojem cyrilice vznikla bulharská azbuka (v hlavních městech Bulharska - Pliska a Preslav) a později další azbuky. Dnes je cyrilice rozšířena jak mezi jižními a východními slovanskými národy, tak mezi některými neslovanskými národy v Rusku. Azbuka je základem oficiálního písma Mongolska a v některých republikách bývalého Sovětského svazu. Až do konce 70. let se používala také v Rumunsku.

Stejně jako u jiných balkánských jazyků, i v bulharštině, neexistuje infinitiv. Dalším zvláštním znakem tohoto jazyka je zánik pádových forem. Dále postrádá nejen naši hlásku "Ř", ale také "H". Pokud tedy Bulhaři přejali z nějakého jazyka slovo s "H", píší ho i vyslovují jako "Ch". A tak se ze slova "hotel" stává "chotel".

Číslice cyrilice - číselná soustava odvozená z cyrilice - vznikly v Bulharsku na konci 10. století a velká část Slovanů ji používala až do počátku 18. století. Teprve tehdy v rámci reforem Petra Velikého byly číslice cyrilice nahrazeny arabskými. Což se dotklo i měnové reformy a všechny mince byly postupně převedeny na ty s arabskými číslicemi.

V Bulharsku není snadné se domluvit neverbálně. Zásadní rozdíl oproti zbytku Evropy představuje kývání hlavou. "Ano" či "Ne" vyjadřují Bulhaři naopak. Tato "anomálie" vznikla údajně v době, kdy Bulharsko okupovali Turci. Když Turek pronásledovaného pravoslavného chytil a přiložil mu dýku na hrdlo s otázkou, zda přistoupí k islámské víře, pravoslavný by při zakroucení hlavou skončil s proříznutým hrdlem. Tak si v hlavě myslel "Ne", ale hlavou kývnul. Kývání hlavy tak získalo záporný smysl.

Bulharská přísloví...

"Muž bez břicha je jen poloviční člověk."

"Pokud se chceš utopit, netrap se v mělkých vodách."

"Sousedova slípka snáší vždy větší vejce."